Microhepatosis

    Portosystemický shunt

    Cirrhosis

Hepatomegalie

    Kongesce

    Neoplasie (lymfom)

    Metabolické onemocnění (amyloidosis)

Hepatální masa

    Neoplasie

    Cysty

    Abscesy

    Distendovaný žlučový měchýř

Sonografické vyšetření jater a žlučových cest je velmi přínosné, pokud je popsán následující obraz klinicky či radiograficky: ikterus, microhepatosis, hepatomegalie, jaterní masa. Dále je sonografie indikována pro depistáž metastází nebo multifokální neoplasie jako je mastocytom nebo lymfom a při zvýšení jaterních enzymů.

Játra jsou relativně homogenní orgán. Jsou isoechogenní k falciformnímu tuku a a kortexu pravé ledviny. Játra jsou hypoechogenní slezině. Měly by se dát zachytit dva vaskulární systémy. Portální véna a hepatické vény. Hepatické arterie jsou příliš malé na rozpoznání, proto zachycujeme pouze žilní systém. Portální vény jsou lokalizovány do portální triády a mají silnou stěnu - hyperechogenní lem kolem hypoechogenního lumen. Hepatické vény nevykazují ohraničení, vyjma velkých větví blízko kaudální vény cavy. Je důležité vyšetřit všechny jaterní laloky. Někdy musíme využít interkostální přístup k játrům, protože ventrokraniální nemusí být dostatečný (např. mikrohepatie). Intrahepatický žlučový trakt není normálně visualizovatelný.. U koček můžeme zachytit ductus cysticus a  společný žlučovod, průsvit je normální do 4 mm. Zřídka je vidět společný žlučovod u zdravých psů, hlavně kvůli gastrointestinálním artefaktům.

Sonografické abnormality bývají rozdělovány do dvou skupin: difúzní a fokální (multifokální)

Difúzní abnormality jsou hyperechogenní nebo hypoechogenní. Rozpoznání hyperechogenity tkáně je založeno na základě redukované echogenity stěny portální vény, respektive stěna v. porty není rozpoznatelná. Dále jsou játra hyperechogenní k falciformnímu tuku a koře pravé ledviny. V některých případech jsou játra isoechogenní ke slezině. Difúzně hyperechogenní játra mohou být způsobeny steroidní hepatopatií, cirrhosis, lymfosarkomem u psů a lymfosarkomem a lipidózou u koček.

Difúzní hypoechogenní játra jsou rozpoznány na základě viditelnosti mnoha malých portálních vén. Znovu srovnej echogenitu s pravou ledvinou, slezinou a falciformním tukem. Diferenciální diagnóza zahrnuje kongesci (obvykle zvětšená játra s zvětšenými a prominujícími hepatickými vénami), lymfosarkom, hepatitis. Časné stadium cirhózy se také může jevit difúzně hypoechogenní se zřetelnou redukcí velikosti.

Rozpoznání difúzních jaterních změn je obtížné a  jsou vidět většinou ve stadiu pokročilého procesu. K diferenciaci léze je nejlepší spojení s biopsií nebo FNAB.

Fokální nebo multifokální abnormality jsou hyperechogenní, hypoechogenní nebo isoechogenní k okolní jaterní tkáni. Někdy fokální léze připomínají býčí oko či terč, které mají hyper a hypoechogenní vzhled, diferenciálně diagnosticky pak uvažujeme o benigních regenerativních nodulech, cystách, abscesech a maligní neoplasii. Vždy však mějme na paměti, že sonografické rozlišení těchto diagnóz není možné (respektive lze říci mohlo by se jednat o …), diagnóza musí být potvrzena nebo stanovena na základě biopsie.

Portosystemický shunt je vysoce suspektní u mladých zvířat při nálezu mikrohepatie po rtg vyšetření a kdy je výrazně zvýšena hladina žlučových kyselin. Sonografie je pomocnou metodou k rozpoznání intrahepatického (což obvykle znamená horší prognózu) a extrahepatického zkratu (chirurgicky léčitelné, zvláště nyní při využití prstencovitých vaskulárních konstriktorů). Intrahepatický zkrat je obvykle patentní duktus venosus , bývá v přilehlé lokalitě k bránici. Pokud jaterní tkáň obklopuje zkratovou cévu, je pravděpodobnost rozpoznání vysoká. Extrahepatický shunt může být též vizualizován, ale rozpoznatelnost záleží na přípravě pacienta (lačnění pro lepší akustické okno u porta hepatis). Transversálním skenováním nejdříve najdeme portální vény a kaudální venu cavu. Jestliže vidíme nějakou širokou cévu v transversálním plánu, pak je vysoce pravděpodobné, že se jedná o zkratovou cévu. Samostatný jediný zkrat je obvykle detekován v oblasti kraniálního pole pravé ledviny. Pokud plyn rozpíná GIT, studie by se měla opakovat po 4-5 hodinách po ustájení na hospitalizaci. Přesto rozpoznání je velmi obtížné - falešně negativních výsledků je velké množství, ale by nemělo dojít k záměně normálního nálezu za zkrat. Další možné diagnostické studie zahrnují při operativním přístupu z jejunálních cév portogram, perkutánní slezinný portogram a transcolonická scintigrafie.

Nález detritu ve žlučovém měchýři je nejčastějším nálezem u  vyšetřovaných pacientů a není patologický. Pouze pokud v lumen nalezneme hyperechogenní fokální strukturu vykazující akustický stín, můžeme mluvit o diagnóze žlučového kamínku. Někdy je nález různorodé echogenity luminálního obsahu spolu se zesílením stěny žlučového měchýře, může se jednat o cholecystitis. Tlustý žlučový měchýř se jeví i při přítomnosti peritoneální efúze.

V současnosti je též popsán sonografický nález mukocoele žlučového měchýře. Tyto zvířata mají dlouhodobý ikterus a anorexii. Ultrasonograficky obraz připomíná rozkrojené kiwi - nález různorodé ehogenní masy vzhledu mosaiky, klíčovým bodem je, že tento obraz je neměnný, nevykazuje žádný pohyb při kmitání sondou na vyšetřovanou oblast. Podmínkou úspěšné léčby bývá včasná chirurgická intervence, ke které vede pouze pečlivé sonografické vyšetření žlučového měchýře u pacientů s dlouhodobým ikterem.

Biliární dilatace může být nalezena u chronické obstrukce. Tento nález je dle autorových zkušeností typický u koček s chronickou pankreatitidou nebo karcinomem žlučovodů. Nález prokazuje dilatované a zohýbané intrahepatické zlučovody, odlišení od hepatických cév je nejlepší dopplerovou studií. Žlučový kamínek ve žlučovodu je patrný s výrazným akustickým stínem v jaterním parenchymu.

Indikace k sonografii zahrnují rtg detekce splenomegalie, splenické masy, peritoneální efúze a potenciální metastázy mastocytomu nebo lymfosarkomu.

Slezina je u psů vždy vizualizována. Je nutné oholit srst na levé laterální břišní stěně. Slezina je uniformní echogenity a je hyperechogenní ledvinám a játrům. Normální velikost u psa a kočky nebyla stanovena. Do sleziny vstupuje mnoho cév v místě ilu. Anatomický vzhled musí být odlišen od zvětšených jater.

Difúzní léze jsou detekovány na základě srovnání s echogenitou jater a ledvin. Hypoechogenní slezina může znamenat kongesci, lymfosarkom, splenickou torzi. Rozlišení je založeno na vyšetření tenkojehelného bioptátu. Fokální léze jsou také časté. Například u starých psů je relativně častým nálezem neoplasie (hemangiosarkom). U hemangiosarkomu v diagnóze tenkojehelná biopsie nemůže tento nález potvrdit ani vyloučit. Jedinou metodou vedoucí k diagnóze je splenektomie a následná histopatologie. Hematom, hemangiom a hemangiosarkom jsou sonograficky neodlišitelné. Přítomnost peritoneální efúze není indikátorem neoplasie. Játra jsou častým místem metastází hemangiosarkomů.

Splenický lymfom může vykazovat difúzní nebo fokální, resp. multifokální hypoechogenní nebo hypoechogenní sonografické změny. Mohou být zachyceny i terčovité léze. Dalšími neoplaziemi sleziny mohou být leiomyom a mastocytom. Závěrem lze říci, že pro neoplazie neexistuje typický obraz.

Abscesy mohou být hypoechogenní nebo anechogenní se slabě nepravidelným okrajem. Pokud jsou anechogenní mají vzhled cyst.

Splenický infarkt může být difúzní nehomogenní a hypoechogenní nebo také fokální, kde vidíme hypoechogenní provazovité ložisko.

Masy na slezině mohou být maligní nebo benigní, imperativem diagnostiky je bioptické vyšetření tkáně. Plnohodnotná je chirurgická biopsie, protože jehelná může být zavádějící. RTG hrudi by mělo být provedeno pro vyloučení možných metastáz u neoplastického procesu.