Skalpovaný pes

 

 

Pacient :

Fler, čínský chocholatý pes, fena, 2000

 

Na případu se účastnili :

Petr Gbelec, Tomáš Fiala,

 

Slovníček :

 

 

V únoru 2009 dovezla veterinární záchranka Pet-Medic 10letou fenku Čínského chocholatého psa Flérku, která u nás byla dlouhodobě v léčbě pro imunitně zprostředkované onemocnění rohovky a bělimy. Tentokrát ovšem nešlo o běžnou kontrolu, ale o velmi těžký úraz hlavy. Zhruba 30 minut před příjezdem byla fenka napadena přes plot stafordšíským bulteriérem, který ji skalpoval celou tvář. Došlo k odtržení kůže od okraje dásně horní čelisti až nad oční jamky – tj celá tvář byla obnažená na kost; dále došlo ke zničení nosní přepážky a vytržení části nosní sliznice směrem ven, odtržení tvářových nervů, přetržení slinovodů a vytržení horních řezáků. Majitelka ihned po napadení vyhledala pomoc na nejbližší veterinární ambulanci, kde vzhledem k enormnímu rozsahu postižení a celkovému stavu pacienta (těžký, život ohrožující šok) navrhli eutanasii.

 

 

 

 

Na přání majitelky konzultovat stav na našem pracovišti, resp. fenečku zachránit, aplikovali sedativa a léky proti bolesti a případ referovali k nám. Flérka byla při příjmu v těžkém šoku s utlumeným vědomím, přičemž nešlo přesně odlišit nakolik je to vlivem podaných léků a nakolik vlivem poranění v oblasti hlavy. Okamžitě byla zahájena protišoková terapie s cílem stabilizovat celkový stav pacienta a získat čas na rozmyšlenou jak postupovat dál. Zranění bylo natolik devastující a natolik se vymykající „běžným“ poraněním v oblasti hlavy po pokousání, že bylo nutné důkladně zvážit, zda je vůbec možné a smysluplné pokusit se Flérku zachránit. Stěžejní roli v našem rozhodnutí pokračovat hráli 3 faktory. Jednak osobnost majitelky a osobnost Flérky a také důvěra v naše schopnosti a možnosti. Z předchozích ošetření jsme věděli, že majitelka je velmi odpovědná a pečlivá a je ochotná pro Flérku udělat i „nemožné“. Stejně tak Flérka je velká bojovnice a velmi trpělivý pacient, což se dokonale ukázalo v následujících týdnech. Kdybychom tedy obě neznali a nevěděli, že dokáží „zabojovat“ a že nám plně důvěřují, jen těžko bychom se mohli do nějakého zákroku pouštět. Zranění se na první pohled jevilo jako neslučitelné se životem a rozhodně jsme majitelce nemohli slíbit, že to dobře dopadne.

 

 

Šance byly jen v několika málo procentech. Po stabilizaci šoku a probrání celé situace s paní majitelkou, která nám udělila volnou ruku v dalším postupu, jsme přistoupili k primárnímu ošetření ran. Tento první zákrok byla v uvozovkách z nouze ctnost. Bylo nutno přiložit zbylou kůži (skalp) tam kam patří, vyčistit rány a důkladně zjistit rozsah poškození, což nebylo vzhledem k rozsahu možné jen z „normální“ prohlídky. Při tomto zákroku jsme tedy začistili okraje odtržené kůže, odstranili zbytky sliznice, zubů a nečistot. Následně jsme přilepili speciálním tkáňovým lepidlem kůži k horní čelisti, okraje sliznice tváře přišili ke zbytkům dásně na úrovni zubů horní čelisti a rány zadrénovali.

 

 

 

 

Flérka byla umístěna do speciálního boxu pro intenzivní péči. Byla držena v kombinované antibiotické cloně, byly jí podávány léky proti bolesti a zánětu. Kontinuálně jsme aplikovali infuze s umělou výživou a pečovali o sliznice dutiny ústní a oči. Postupně bylo zřejmé, že poškození nervů tváře a očí je velmi vážné. Objevili se nekrózy (odúmrtě) části pysků a zbytků nosní houby a došlo ke zkalení rohovek v souvislosti s neurologickým poškozením víček. Celkový stav se ale zlepšoval velmi rychle. Již po dvou dnech byla Flérka schopná přijímat kašovitou potravu! Vzhledem k neuvěřitelně dobré spolupráci Flérky a jejímu pozitivnímu přístupu ji bylo možné již po 3 dnech pustit do domácího ošetřování s denními kontrolami u nás.

 

 

Postupně došlo k vytahování „skalpu“ směrem nahoru (scvrkával se) a obnažování nosní dutiny.

 

 

Poškození tvářových nervů vedlo zároveň k dalšímu zhoršení stavu rohovek, k tvorbě rohovkového vředu a výraznému zhoršení zraku. Proto jsme po 14dnech přistoupili k ošetření rohovky levého oka pomocí tzv. třetího víčka (mžurky) a začištění nekrotických okrajů kůže.

 

 

V průběhu dalších 14dnů se navzdory maximální péči všech zúčastněných prohloubilo poškození nosní houby a pysků horní čelisti a došlo k dalšímu obnažení horní čelisti a nosní dutiny, ve které již defacto nebyla žádná sliznice! Proto jsme měsíc od prvního zákroku přistoupili k třetí operaci, při které byly opět ošetřeny odumírající okraje kůže, přišití ke kostěnému podkladu nozder a k dásni. Také jsme znovu kosmeticky upravili nos, tak aby zbytky nosní houby pokud možno zakryli vstup do nosní dutiny. Současně jsme na levém oku provedli překrytí rohovkového vředu spojivkovým štěpem, což je za normálních okolností samostatný operační výkon.

 

 

 

 

 

 

Další hojení už bylo bez komplikací a došlo k částečné obnově mrkacího reflexu i citlivosti tváře v horní polovině. Na obou očích se také vyčeřila rohovka a došlo k obnově zrakových schopností.

 

 

 

 

 

 

Po necelých 4 měsících byla ukončena zásadní terapie. Dále pokračuje medikace očí v souvislosti se zhoršeným slzným filmem a omezenou schopností mrkat.V době psaní tohoto článku uběhli už dva roky od onoho nešťastného momentu a Flérce se daří velmi dobře, jen dochází k postupnému zhoršování zraku. Dokonce i v době mrazů nejeví žádné potíže, navzdory tomu, že jí chybí nosní sliznice, která za normální situace ohřívá a čistí vdechovaný vzduch.Na závěr tohoto příběhu musím vzdát hold vůli, ochotě a péči majitelů, bez nichž by nikdy Flérka takovou strašnou situaci nepřekonala. Lze také konstatovat, že takové poranění a výsledek léčby jsou naprosto unikátní.

To nás, jako pracoviště, naplňuje hrdostí a posiluje naši vůli nevzdávat ani případy, které jsou na první pohled předem prohrané.

MVDr. Petr Gbelec