Příběh Matýska
Přes všechny protesty jsme se pro pejska rozhodli s tím, když bude velký problém, tak si ho nechám i když jednoho mám. Přivezli jsme maličké černé klubíčko s krásnýma velkýma očima. Od prvního okamžiku jsme si ho všichni zamilovali. Asi je skoro zbytečné zmiňovat se o tom, že je největším milačkem právě maminky manžela. Matýska si tak zamiloval, že mu vůbec nedělá problém uklidit, když se občas stane nějaká nehoda, chodí ho venčit, myje mu tlapičky, obléká ho když jdou ven, krmí ho a to doslova. Vypráví mu jak má dobré granulky no a samozřejmě …. s ním spinká v posteli.
Matýsek je pejsek který váží cca 2 kila, je hyperaktivní, útočí na všechny pejsky zejména na ty velké. Je zuřivý, na každého štěká, není možné s ním jít někam bez vodítka a i tak musíme být ve střehu abychom ho včas přitahli, když se k nám někdo blíží. Přesto je to náš Miláček.
Jednoho dne nám Matýsek vážně onemocněl, přestával chodit do všeho narážel a točil se dokolečka na jednu stranu. Maminka s manželem s ním jeli k lékaři v České Lípě, kde dostali vitamíny s tím, že se to do dvou dnů začne lepšit. Nicméně Matýsek přestal úplně chodit. Celé noci s ním oba nespali a byli z toho strašně nešťastní. Když mi maminka do telefonu plačící líčila jak se Matýsek zhoršuje, poslala jsem je neprodleně znovu k lékaři.
Naštěstí ordinovala jiná paní doktorka, když viděla Matýska hned ji bylo jasné o co se jedná a doporučila mamince, aby s ním co nejdřiv jela za panem doktorem Velebným do Prahy na Zahradní Město. Maminka přjela hned ten den a rovnou jsme jeli za panem doktorem.
Matýsek ležel v tašce, smutně koukal a už vůbec nechodil, jenom se natahoval, aby mě mohl olizovat obličej. Ani nevím jak jsme do nemocnice dojeli, protože jsem pro slzy neviděla.
Když jsme se poprvé s panem doktorem setkali, velice nás překvapil jeho úžasný přístup jak k Matýskovi, tak k nám. Okamžitě věděl o co se jedná, udělal všecha potřebná vyšetření a doporučil nám hospitalizaci, aby ho mohl dovyšetřit. Odjely jsme domů bez Matýska a plně jsme důvěřovaly panu doktoru Velebnému.
Druhý den nám pan doktor zavolal aby nás informoval o zdravotním stavu Matýska. To nás tak mile překvapilo, že jsme to všude vyprávěly. Za tři dny jsme si pro Matýska přijely, pan doktor se nám neuvěřitelně věnoval a všechno nám srozumitelně vysvětlil. Mimo jiné nám doporučil abychom Matýska daly na místo kde bude mít klid a nebude mít moc prostoru k pohybu. Přinesla jsem krabici, dala do ní deku, aby ho nic netlačilo a cítil se co nejpříjemněji. Matýska v krabici jsme daly do koupelny a nechaly jsme mírně pootevřené dveře. Snad jsme si nestačily ani sednout a krabice i s Matýskem vyletěla z koupelny ven. Jeho stav se samozřejmě v průběhu doby měnil. Jednou mu bylo líp, jednou hůř, přesto výrazná změna k lepšímu nastala a tak to i zůstalo.
Od té doby uplynuly 2 roky, chodíme na pravidelné kontroly, Matýsek bere léky dle doporučení pana doktora a my jsme šťastní, že se Matýsek vrátil do normálního života, především díky neuvěřitelně péči pana doktora Velebného a personálu kliniky AAVet.
M. Brynychová, Praha
