Neurologie a neurochirurgie
Neurologie je věda zabývající se nemocemi mozku, míchy, nervů, svalů a jejich podpůrných struktur. Spektrum řešených obtíží tak počíná abnormálním pohybem, kulháním, či sníženou výkonností zvířete a končí změnami v chování nebo epilepsií.
Základem každé léčby musí být správná diagnóza a z diagnostického hlediska patří naše pracoviště k nejlépe vybaveným v ČR. Kromě kvalitní klinické práce založené na letitých zkušenostech a množství ošetřených pacientů máme dlouhodobé zkušenosti s RTG diagnostikou včetně kontrastních studií, jako jedno ze dvou pracovišť v ČR vlastníme přístroj k provádění elektrodiagnostiky, máme bohaté zkušenosti s odběrem a vyšetřováním mozko-míšního moku, široké laboratorní zázemí, spolupracujeme s pracovišti, která pro nás provádějí CT a MRI diagnostiku, patříme mezi jedno z mála pracovišť v ČR, které se zabývá odběrem biopsií svalů a nervů a spolupracujeme se zahraničními pracovišti, jež jsou schopna tyto vzorky kvalitně vyšetřit.
Dr. Velebný, garant oboru neurologie, je dlouhodobým zaměstnance, jedním ze spolumajitelů společnosti a členem managementu firmy, tím je garantována dlouhodobá podpora a rozvoj tohoto oboru.
Navštivte nás pokud vaše zvíře projevuje některé z níže uvedených příznaků, nebo prostě jen máte pocit, že se jedná o neurologický problém:
Kulhání
Základem diagnostiky kulhání je odlišení neurologických, ortopedických a dalších příčin. Proto je výhodné, že se kromě neurologie Dr. Velebný zabývá i ortopedií, je schopen provést obě vyšetření současně a kriticky nález zhodnotit. To se hodí zejména u starších pacientů, kde se téměř vždy na kulhání podílí více příčin. Pokud vaše zvíře kulhá bez odpovědi na běžnou terapii a ortopedický nález je negativní je nezbytné zvážit, zda nemá kulhání neurologické příčiny.
Nejčastějšími neurogenními příčinami kulhání jsou degenerativní choroby páteře jako syndrom kaudy equiny (SCE), wobler syndrom, výhřez meziobratlové ploténky a další. Občas nacházíme poúrazová poškození nervů, nádory nervů či podpůrných struktur a pod.
Z diagnostického hlediska hraje hlavní roli kvalitní neurologické a ortopedické vyšetření, na dalším místě pak RTG studie, kontrastní RTG, elektrodiagnostika, laboratorní diagnostika, CT, MRI a biopsie svalu či nervu.
Obrna končetin
K obrně končetin dochází při silném poškození míchy či nervů, případně mozku zvířete. Ochrnout může jeden pár končetin (zpravidla pánevní končetiny tzv. paraplegie) nebo oba páry končetin (tetraplegie). Vzácně se setkáváme s obrnou jedné končetiny nebo obou končetin na jedné straně těla.
Nejčastější příčinou obrny je výhřez meziobratlové plotnénky (MOP) do páteřního kanálu. Pokud k němu dojde v oblasti bederní páteře, pak dochází k paraplegii, pokud v oblasti krku, pak většinou dochází k tetraplegii. Na dalších místech jsou pak pokročilá degenerativní onemocnění páteře (viz výše), vývojové choroby páteře (nestabilita spojení 1. a 2. krčního obratle, stenóza kanálu, syringomyelie, abnormální obratle, …), poškození periferních motorických nervů a pod.
Nejčastější příčinou poškození jednoho nervu jsou úrazy, obvykle autúraz. Setkali jsme se i s nádory nervů, zánětem nervu a pod.
V případě výhřezu MOP je kromě neurologického vyšetření stěžejní diagnostickou metodou myelografie páteře a vyšetření mozko-míšního moku. V případě poškození periferních nervů je nezastupitelnou metodou elektrodiagnostika, případně biopsie.
V oblasti chirurgického řešení výhřezu MOP a degenerativních onemocnění páteře máme mnohaleté zkušenosti a stovky odoperovaných pacientů. Rutinně zvládáme i většinu z ostatních obtíží.
Slabost, snížená výkonnost
Slabost jako příznak choroby majitelům často dlouho uniká. Zejména u straších psů bývá nesprávně připisována věku. Slabost se obvykle projevuje zhoršenou tolerancí k zátěži, pes si zkracuje procházky, v průběhu procházky si lehá, méně běhá, nechce vyskočit kam dříve vyskočil. V extrémních případech se zvíře na chvíli zvedne, ale již po několika krocích ulehá a odpočívá.
Nejčastější neurogenní příčinou slabosti jsou poruchy štítné žlázy, obrna hrtanu (ta je zpravidla doprovázena charakteristickým sípavým dechem) nebo onemocnění motorických nervů. Majitelé ji často zaměňují s onemocněním pohybového aparátu (“má artrózu”) nebo srdce.
Z diagnostického hlediska je základem kvalitní neurologické vyšetření, vyšetření krve a elektrodiagnostika. K vyloučení dalších příčin je někdy nezbytná pomoc ortopeda, kardiologa, endokrinologa či dalších kolegů.
Hrbení se, nespecifická bolestivost
Nahrbení a bolest bez zjevného původu bývají často příznaky onemocnění páteře. Výhřez meziobratlové plotnénky menšího rozsahu, degenerativní změny páteře, zánět obratle, někdy i nádory obratlů mohou dráždit tvrdou plenu a způsobovat nesnesitelnu bolest. Také některé procesy na mozku – zánět, krvácení, nádor mohou vést k bolesti hlavy, která se pak nejčastěji prezentuje jako nespecifická bolest či bolest krku.
Diagnosticky využíváme kromě klinického a neurologického vyšetření zejména RTG diagnostiku, kontrastní RTG míchy (myelografie), vyšetření mozko-míšního moku a samozřejmě také CT či MRI.
Náklon hlavy, vrávorání, padání
Naklánění hlavy na stranu, někdy i náklon těla, vrávorání, padání, občas až válení sudů a neschopnost pohybu, tikání očí (jako když se díváte z jedoucího auta či vlaku) nebo náhle vzniklé šilhání, v horších případech i vlivem kinetózy nevolnost až zvracení, jsou častým projevem onemocnění rovnovážného ústrojí. Odborně se tento stav nazývá vestibulární syndrom (VS).
Nejčastější příčinou je tzv. stařecký idiopatický VS – choroba o jejímž původu se ještě mnoho neví, ale která se často objevuje u psů vyššího věku. Při vhodné diagnostice a péči je prognóza tohoto stavu dobrá. Další častou chorobou je zánět středního a vnitřního ucha, nejčastěji jako následek hlubokého zánětu vnějšího zvukovodu, zánět mozku, nádor mozku a další.
Ve většině případů si diagnosticky vystačíme s klinickým a neurologickým vyšetřením, odběrem mozko-míšního moku, někdy RTG, v ojedinělých případech pak CT či MRI.
Zmatenost, dezorintace, tlačení se do rohů, kroužení
U některých zvířat se mohou objevit známky zmatenosti. Vyhledává neobvyklá místa, nenajde cestu domů, na procházce se dokáže i ztratit, často nepoznává lidi včetně majitele. Dalšími příznaky jsou neschopnost najít misku s jídlem, někdy do ní dokonce i šlápnou. Když jim ale dáte čenich až do misky, nažerou se normálně. Někdy bezcílně chodí bytem, krouží, narážejí, stojí s hlavou do rohu, tlačí se za skříň, dveře a pod. Často se vymočí i vykálí doma a nezřídka i krátce po venčení, kdy za celou dlouhou procházku neudělal ani jedno ani druhé. Obyvklé jsou také poruchy spánkového režimu, kdy pes zvíře celé noci bezcílně krouží bytem.
Výše uvedené příznaky jsou typické pro demenci – těžké poškození mozku, zejména hemisfér. Příčinou může být zánět či nádor mozku, některá metabolická či endokrinologikcá onemocnění a další.
Základem diagnostiky je dobrá anamnéza, klinické a neurologické vyšetření, laboratorní vyšetření krve, odběr a vyšetření mozko-míšního moku, případně CT a MRI.
Hluchota
Poruchy sluchu dělíme do dvou skupin příčin. První z nich je způsobena degenerací sluchového ústrojí, nejčastěji stářím. Mnozí ze psů či koček po 12. roku věku začínají ztrácet sluch a většina jedinců po 15. roku je už téměř hluchých.
Druhou skupinu představuje vrozená hluchota spojená s bílou barvou kůže a srsti. Tato choroba se vyskytuje u mnoha druhů zvířat včetně člověka. K projevu hluchoty dochází už při narození nebo v prvních týdnech života.
Zjištění hluchoty u zvířat není jednoduché. Testy jako pískání, křičení či tleskání jsou zatíženy velmi velkou chybou, neboť hluché zvíře reaguje i na jiné podněty než sluchové a mnohé z nich mohou být nám lidem skryty. Jednostranně hluché jedince pak odhalíme ještě obtížněji nebo vůbec. Proto je světovým standardem testování sluchu metoda zvukem evokovaných sluchovývh potenciálů BAER. Naše pracoviště patří ke dvěma pracovištím v ČR, která jsou k tomuto testování vybavena.
Kromě přímého testu sluchu je samozřejmě nezbytné zvíře klinicky vyšetřit, otoskopicky zkontrolovat zvukovod a ušní bubínek, případně doplnit RTG středouší, odběr vzorků na cytologii či bakteriologii a pod. To vše vám můžeme nabídnout.
Pokud máte podezření, že je vaše zvíře hluché, nebo sluch ztrácí, rádi vám pomůžeme.
Obrna očních víček, tváře či pysků
Obrna tvářového nervu (nervus facialis) je jedním z obvyklých neurologických onemocnění u psů, vyskytnout se však může u jakéhokoli druhu. Většinou pozorujeme povislou jednu polovinu tváře. Většinou především pysku a oka, někdy také ucha. Zvíře sliní, často má obtíže s pitím či příjmem potravy. Nezavírá jedno oko. Někteří majitelé popisují že zvíře šilhá. To je způsobeno tím, že při mrknutí se oko nepřekryje všemi víčky, ale jen víčkem třetím tzv. mžurkou (ano zvířata mají tři víčka) a může to působit jako by se oko náhle vytočilo do strany. V některých případech se obrna tváře pojí s náklonem hlavy, vrávoráním a pod. (viz výše).
Příčin tohoto stavu může být více, nejčastější je zánět středního ucha a obrna n. facialis neznámého původu (idiopatická obrna).
Kromě klinického a neurologického vyšetření je vhodné doplnit ještě vyšetření otoskopické, vyšetření krve (zejména hladiny hormonů), případně elektrodiagnostiku. V odůvodněných případech lze provést biopsii svalu či MRI.
Epilepsie, poruchy vědomí, křeče
Křeče, křečové stavy, ztráta vědomí, epizodické změny chování a podobně jsou poměrně časté u psů a občas se mohou objevit i u koček či jiných druhů zvířat. Záchvat zpravidla nastoupí náhle, trvá několik minut a pak odejde. Většinou se projevuje ještě pozáchvatové období ve kterém může být zvíře zmatené, vrávorá, naráží, někdy padá.
Diagnostika a terapie epilepsie a epileptiformních záchvatů vyžaduje dobrou diagnostiku založenou na kvalitně odebrané anamnéze, klinickém a neurologickém vyšetření a laboratorních vyšetřeních. V některých případech je dobré doplnit odběr mozko-míšního moku či MRI. Zejména u komplikovaných případů špatně reagujících na léčbu je nezbytná vysoká erudice a zkušenosti lékaře.
Poruchy chování
Změny v chování můžeme opět rozdělit do dvou skupin. Do první patří tzv. behaviorální obtíže, které jsou většinou spojeny s nedostatečnou zkušeností chovatele, případně obtížnou zvladatelností zvířete. Nejedná se však o chorobu v pravém slova smyslu. Do této skupiny patří obtíže jako strach z hluku (střelba, petardy, bouřka, vlak, …), strach z osamění (vytrvalé štěkání, když je pes sám doma, ničení vybavení domácnosti, močení doma a pod.), nečistotonost (zejména u koček), agresivita obecně, agresivita vůči některým členům domácnosti a pod.
V tomto případě je nezbytné odebrání kvalitní anamnézy a vyšetření zvířete. Je potřeba rozebrat jednotlivé situace, pojmenovat příčiny a najít řešení.
Do druhé skupiny poruch chování patří skutečné choroby. Zmatenost, narážení, maniakální běhání, nenadálá a neočekávaná agresivita, neadekvátní strach strach z některých věcí, lidí či zvířat, apatie, poruchy příjmu potravy a pod. Z diagnostického hlediska je potřeba začít anamnézou a klinickým a neurologickým vyšetřením, další vyplývá z primárního nálezu.
