Děkovný dopis
Vážený pane Fialo,
Obracím se na vás, jako na jednoho ze společníků veterinární nemocnice AA !Vet, s milou a upřímnou povinností pochválit a vyzdvihnout morální i profesní vlastnosti a schopnosti vašich lékařů a asistentek.
Dne 20.7.2020 se již mělo schylovat k porodu mé fenky samojeda, Ayry. Náhle se však začala chovat zvláštně, začala mít svalový třes a byla extrémně vyčerpaná na to, že ji měl čekat porod. Asistenci u porodu jsem měla domluvenou s kamarádkou a zároveň vaší asistentkou, Monikou Benkovičovou. Když se mi stav Ayry začal zdát podezřelý, okamžitě ke mně dorazila kolem půl jedenácté v noci a když ji viděla, okamžitě zvedla telefon a volala do vaší nemocnice s tím, že není na co čekat a jestli můžeme dorazit. Naložily jsme tedy Ayru do auta a spěchaly na pohotovost.
Ayry se ujal MVDr. Filip Bareš, který dorazil i přesto, že neměl službu. Provedl nutná vyšetření se závěrem, že jde s největší pravděpodobností o eklampsii a že je nutný akutní císařský řez. Vše mi podrobně vysvětlil, i s možnými riziky. Z doslechu vím, že na sále se na operaci a resuscitaci štěňátek podíleli kromě MVDr. Bareše také sloužící MVDr. Nováková a MVDr. Beneš, který byl po půlnoci ještě v práci. Všem třem bych touto cestou ráda poděkovala za absolutní nasazení a snahu zachránit mi fenku i se štěňaty. Dále děkuji i asistentce (která se prý nejspíš jmenuje Monika, nicméně jsme ji nenašly na vašich webových stránkách) za to, že po čas operace dávala na moji Ayru pozor a také Monice Benkovičové, která nelenila jít na sál, aby všem zúčastněným pomohla při složitém výkonu a ještě se do toho postarala o to, aby zaměstnala mě, abych neměla čas strachy omdlévat v ordinaci.
Další díky směřují k MVDr. Krejčímu, který měl Ayru na starost po čas hospitalizace, za to, jak ochotně a vstřícně se mnou telefonicky komunikoval ohledně vývoje zdravotního stavu Ayry a za dnešní kontrolu s vyndáním stehů.
I když nakonec žádné ze štěňátek nepřežilo a zároveň s císařským řezem jsme se po zvážení situace rozhodli i pro kastraci, jsem neskutečně šťastná, že Ayra žije a postupně dělá pokroky. Abyste tomu rozuměl – když jsem si ji z nemocnice přivezla domů, bylo to, jako kdybych si opět přivezla štěně – měla jen 13kg, stále jsem sledovala, jestli žere, pije, nelíže si ránu, jestli dýchá, jestli nedýchá podezřele rychle, jestli se vyprazdňuje… Dnes, po dvou týdnech od operace z ní začíná být opět zvědavý, veselý pejsek, který se nemůže dočkat, až bude dovádět se svými psími kamarády, válet se v závějích sněhu, nebo běhat v bílé stopě bok po boku s námi.
Téměř čtyři hodiny na vaší klinice byly zatím asi ty nejdelší v mém životě a slova nemohou vyjádřit, jak jsem neskutečně vděčná, že jsme s Ayrou jely právě k vám, do AA Vetu, a že měla tu nejlepší možnou péči. Ochotu a přístup ke zvířatům i majitelům ve vaší nemocnici považuji za vysoce nadstandardní a vážím si toho, s jakým elánem toto náročné povolání, nebo poslání, mnozí z vás dělají i v hodinách, kdy už mají dávno po službě.
Předejte, prosím, tento dopis výše zmíněným kolegům.
S pozdravem a úctou,
Barbora Jírová a Ayra