Tragédie dalmatiní rodiny
Naše nemocnice, jak asi mnozí víte, patří mezi jedno ze dvou pracovišť v ČR, které dokáže otestovat sluch zvířete metodou zvukem evokovaných kmenových potenciálů tzv. BAER. Nejčastější indikací k tomuto vyšetření je test štěňat psů s bílým zbarvením kůže a srsti na dědičnou hluchotu.
Psů, kteří prošli mýma rukama už bylo spoustu, jen certifikátů už mám na tři plné složky, a tak mě objednávka jedenácti malých dalmatinů nijak nepřekvapila. Jednalo se o štěňata ve věku 7 týdnů a s majitelem jsme se dohodli, že aby vše proběhlo hladce, testování provedeme na dvakrát. Když se pak jednou ráno v čekárně objevila velká přenoska s šesticí malých flekatých uzlíčků, netušil jsem ještě co mě čeká.
Protože nález hluchých štěňat (zpravidla jednoho nebo dvou ve vrhu) není žádnou raritou a rozčarování majitelů v případě pozitivního nálezu zpravidla veliké, předem chovatele na tuto skutečnost upozorňuji. Ačkoli mě smířená reakce pána, který se štěňaty přijel, do značné míry varovala, to co následovalo jsem nečekal.
Dříve, než se pustíme do testování, musím ještě doplnit jednu velmi podstatnou skutečnost. Krátce po zahájení testování se ozvalo energické zaklepání na dveře a do ordinace vplula paní poradkyně chovu. Její role v našem příběhu bude nepřehlédnutelná.
Ale nyní zpět k testování. Štěňata jsme vyšetřili, zvážili a já vyzval chovatele, aby vybral to se kterým začneme. Nesměle sáhl do klubíčka těl a jedno vybral. Za chvíli už bylo štěně spící a já zahájil test. Pravé ucho bylo hluché … a levé také, pak přišlo druhé štěně … se stejným výsledkem, třetí štěně slyšelo jen na levé ucho, čtvrté bylo opět hluché zcela, páté jediné plně slyšící, šesté hluché na levé ucho … Stál jsem otřeseně u přístroje a přemýšlel, co dál. Mít doma hluchého psa je složité v každém případě, ale u neřízené střely jako je dalmatin obzvlášť. Nesměle jsem se otázal majitele co budeme dělat. Ten, jak se ukázalo, už z předchozího pozorování svých štěňat podobnou katastrofu předpokládal. Přesto byl viditelně sklíčený a zamlklý. Možná doufal v zázrak. Pak mi naznačil, že pro jednostranně slyšící by určitě našel majitele, ale zcela hluchá štěňata by chtěl utratit. Nejsem příznivcem vraždění neviňátek, ale tohle jsem chápal a udělal.
Chovatelský klub dalmatinů je jediným klubem v ČR, který pro zařazení psa do chovu vyžaduje vyšetření BAER potvrzující dobrý sluch obou uší. Výsledek testování však jednoznačně prokázal (genetické podrobnosti vynechám), že jeden z rodičů mohl být plně slyšící přenašeč této vady, ale druhý z nich MUSEL být hluchý. A tak se vracíme k paní poradkyni chovu. Po celou dobu testování stála u dveří, nehnula ani brvou jak ve hře na kamenné tváře, občas pronesla nějaké moudro. Neprojevila náznak vnitřního pohnutí, neprojevila účast.
Navzdory těmto indiciím mě napadlo, že tady mám ideální možnost jak zapůsobit na někoho, kdo má v ruce klíč k řešení podobných tragédií. Opatrně jsem se dotázal co na to říká a jak se k tomu postaví klub. Byl jsem krátce a důrazně ujištěn, že z hlediska klubu je vše v naprostém pořádku, vše dělají správně a v zaběhaných pořádcích se nic měnit nebude. Jen jsme si s majitelem vyměnili zoufalé pohledy.
Ten den jsem odjížděl z práce s mizernou náladou a vůbec jsem se netěšil na zítřek, kdy se měl testovat zbytek. Měl jsem pocit zmaru a do mysli se mi vkrádaly pochybnosti o smysluplnosti nějakého testování. Protože vše je nakonec stejně jen o lidech.
Výsledky u zbylých štěňat už byly naštěstí lepší. Majitel vybral podezřelá štěňata už do první várky a tak na nás tentokrát vykouklo “jen” jedno jednostranně hluché, zbytek byl plně slyšící. Přesto nebylo možné opomenout, že celková bilance byla více než skličující. A to mě ještě čekalo vysvětlit majiteli, že pravděpodobnost, že i plně slyšící štěňata jsou nositeli vadného genu, hraničí prakticky s jistotu a tak by na nich, ale ani na obou rodičích nemělo být dále chováno. Ten to naštěstí přijal velmi vstřícně a snad i s jistou úlevou.
Dědičná hluchota je onemocnění, které nebolí a zvířata jsou na první pohled zdravá. Na druhou stranu plně hluché zvíře je hůře ovladatelné a za určitých okolností může být ohrožením pro své okolí. Neovladatelný pes, který vběhne do silnice, může ohrozit nejen sebe, ale i řidiče a jejich auta a v neposlední řadě i lidi, zvířata a majetek v okolí cesty.
A ještě dovětek … následně jsem se dozvěděl, že paní poradkyně chovu nelenila a hned odpoledne rozeslala vybraným chovatelům dalmatinů srdceryvný e-mail o tom jak musela být svědkem krutého vraždění ubohých prakticky zdravých chudáčků …
MVDr. Hanuš Velebný
