Toxokaróza jedno z nejčastějších onemocnění psů a koček
Pojem toxokaróza označuje parazitární onemocnění psů, koček a člověka, je odvozen od latinského názvu rodového jména původců, škrkavky psí a škrkavky kočičí. Škrkavka šelmí s odlišným rodovým latinským jménem a životním cyklem je třetím zástupcem škrkavek cizopasících u psa a kočky u nás, není však nebezpečná pro člověka jako předchozí dva druhy.
I přes neustále se zlepšující chovatelskou a veterinární péči si tito cizopasní červy stále udržují pozici plošně velmi rozšířeného problému v ČR a prakticky na celém světě. Závažnost toxokarózy tkví právě v promořenosti populace psů a hlavně koček. Je to dáno jednak velkou nadprodukcí vajíček samičkou škrkavky a jejich odolností ve vnějším prostředí, dlouhou životností larviček v mezihostiteli ( např. myš) a specifickým vývojovým cyklem škrkavek.
Dospělé škrkavky dosahují velikosti v závislosti na druhu a pohlaví 6-15 cm, žijí v tenkém střevě psa a kočky, kde se živí natrávenou potravou hostitele. Samičky produkují ohromné množství vajíček, která mají velmi silnou stěnu a jsou okem neviditelná (nedosahují ani desetiny milimetru). Vajíčka odcházejí spolu s trusem z těla hostitele ven a stávají se infekčními v závislosti na podmínkách prostředí po několika týdnech (zpravidla po 4 týdnech). Vajíčka jsou velmi odolná, v půdě vydrží životná několik let. Po pozření infekčního vajíčka se ve střevě z vajíčka uvolní larva, která se zavrtá do stěny střevní a pronikne do krevních vlásečnic nebo míznic a dostane se přes játra do malého krevního oběhu. Larvy se v plicích rozdělí, část proniká do průdušek (tzv. transtracheální migrace) a část pokračuje do velkého krevního oběhu a usazují se v různých orgánech (svaly, játra, mozek, ledviny a podobně), mluvíme o somatické migraci. Larvičky v průduškách dráždí a způsobují kašel, pomocí kterého se dostávají do dutiny ústní a polknutím dále zpět do střeva, kde již rychle dospějí (doba putování tělem je přibližně 5 týdnů). Usazené larvičky v jiných orgánech se opouzdří a životné čekají na další příležitost. V druhé polovině březosti se “probouzejí“, pronikají zpět do krve a placentou se dostanou do plodů, kde se dočasně usadí v játrech a po porodu dokončí putování skrze plíce a průdušky do střeva kde dospějí. U štěňátek kolem 10 dne po narození se již nacházejí škrkavky ve střevě. Tkáňové larvičky opouštějí svůj úkryt ještě po dobu kojení a přes mléčnou žlázu mlékem dále štěňata infikují. Tímto způsobem se nakazí všechna štěňata ve vrhu. U koček se larvičky aktivují až po narození koťat, která se pak nakazí mateřským mlékem. Pokud infekční vajíčko sní někdo jiný než definitivní hostitel (paratenický hostitel), larvičky se ve střevě opět uvolní a pronikají do přes střevní stěnu do krevního nebo mízního oběhu, avšak putují jen cestou somatické migrace. Paratenický hostitel má pak ve svých orgánech infekční opouzdřené larvičky, které mohou nakazit definitivního hostitele (psa nebo kočku). Člověk se také může nakazit infekčními vajíčky a fungovat jako paratenický hostitel.
Škrkavky škodí v těle v době migrace poškozováním orgánů a v době dospělosti ubíráním živin, traumatizací střeva a produkcí toxinů, ovlivňující nervovou soustavu. Největší škody škrkavky napáchají u štěňat a koťat do doby přibližně 3 měsíců po narození. Bezprostředně před porodem a po narození migrující larvy škrkavek mohou velmi poškodit důležité orgány a způsobit závažné zdravotní problémy vedoucí až k úhynu. Zatím není úplně vyjasněna jejich role v určitých vrozených chorobách, jako je například epilepsie u psů. Dalším velmi závažným obdobím je u několikatýdenních štěňat jejich střevní invaze. Chronický kašel se vyskytuje většinou jen při silné invazi. V závislosti na množství škrkavek ve střevě se odvíjejí příznaky zažívacích problémů (nedostatečné přírůstky, chudokrevnost, zánětlivá onemocnění trávicí soustavy provázené průjmy a zvracením po smrtelné stavy střevní neprůchodnosti). Nejtragičtějším obdobím právě bývá silná invaze u několikatýdenních štěňat, která mají nafouklá bolavá „škrkavčitá“ bříška, zvrací, průjmují a nepřijímají potravu a velmi často hynou.
Se zvyšujícím se věkem stoupá odolnost organismu proti škrkavkám u psů, larvičky prodělávají hlavně somatickou migraci. Tomuto jevu se říká věková rezistence, u starších a starých psů se proto s dospělými škrkavkami setkáváme sporadicky. Invaze dospělci se u nich může projevovat střídavými průjmovitými epizodami.
Podezření na škrkavčitost si můžeme potvrdit nebo vyvrátit pomocí parazitického vyšetření, výskyt dospělých stádií škrkavek ve zvratkách nebo ve stolici je relativně vzácný. Veterinární diagnóza je založena hlavně na mikroskopickém záchytu vajíček v trusu.
Současné léčebné metody postihují pouze dospělá stadia škrkavek ve střevě, opouzdřené larvičky v orgánech jsou před současnými preparáty chráněni. Proto je v kontrole tohoto onemocnění nezastupitelná prevence. Musíme si uvědomit, že nákaza je nebezpečná i pro člověka, zvláště malé děti. Včasné preventivní odčervení všechny ochrání před možnými problémy.
Určitě doporučuji odčervit v době krytí feny nebo kočky. Po narození štěňat v věku 2 týdnů se odčervení matky a mláďat opakuje a pokrčujeme ve 14 denních intervalech do věku přibližně 3 měsíců. Koťata odčervujeme poprvé v době 3 týdnů věku (spolu s matkou) a pokračujeme do 12 týdne v třítýdenních intervalech. Starším mláďatům již stačí podávat antiparazitika po 3 měsících, dospělá zvířata odčervujeme 2-4 x ročně podle zamořenosti chovu (chovné stanice psů by měli preventivně podávat antiparazitika 4 x ročně). Některé odčervovací preparáty se nedoporučují podávat v době březosti, při použití v tomto období je nutná konzultace s veterinářem.
V současnosti existuje na trhu celá škála pomůcek nebo zchutňovadel vhodných pro podání tablet kočkám, eventuelně lze u nich zvolit jinou formu odčervení (pasty, gely atd). Není proto důvod kočky, zvláště chodící ven z preventivního odčervovacího programu vyjímat, vzhledem k pravděpodobně vyšší promořenosti škrkavkami ve srovnání se psy.
Tomáš Fiala
