Předvánoční téma

Články

autor článku: MVDr. Petr Gbelec
odbornost :   10%

Problémy, které nás jako majitele psů mohou očekávat o Vánocích můžeme zjednodušeně rozdělit do dvou skupin.
První skupinu představují rizika spojená s krmením, resp spíše překrmováním a to nejen ve smyslu kvantity, ale i kvality. Druhou skupinou jsou problémy spojené se Silvestrem, resp. s výbuchy a petardami, jež ho každoročně doprovází.

Krmení –
typické chování téměř každého majitele psa je „jsou Vánoce, tak mu trošku přilepším“. Význam slova „trošku“ se ovšem u různých lidí diametrálně liší. Troška od každého jídla už dělá pořádnou hromadu. Navíc úplně stejně jako u člověka, když pes „stláská“ dohromady, co mu přijde pod packu, resp. co mu majitel  v dobré víře dá, tak mu to pravděpodobně ve finále moc dobře neudělá. V ordinaci to pak vidíme v podobě zvýšeného množství případů s průjmem a zvracením. Přesto myslím, že ani z pohledu veterináře nelze v době mohutných kulinářských příprav rigidně zakazovat občasné přilepšení kouskem nějaké dobroty. Tím občasné však myslím skutečně občasné a tím kouskem, myslím skutečně kousek. Pro zajímavost můžu uvést, že pes je citlivý na některé látky obsažené v čokoládě a při zkrmení určitého množství čokolády může dojít k selhání ledvin. Samozřejmě nelze ani pominout, že většina potravin nebo lahůdek je zabalena v nějakém obalu. Tím chci říct, že zdravotní problém nemusí způsobit jen vlastní potravina, ale i obal. Může dojít k částečnému či úplnému ucpání střev, k zachycení šňůrek od salámu za kořen jazyka apod. Takže doporučuji všechny potraviny uchovávat a pokládat mimo dosah Vašeho psa. Myslím, že téměř se stoprocentní jistotou se dá říci, že ani ten nejvychovanější pes nemusí odolat takovým lákadlům jako je vánoční cukroví, bramborový salát atd. Vždyť, když to trošičku zlehčíme, jde o jednoměsíční útok na všechny smysly našich čtyřnohých přátel!

Petardy a výbuchy –
spousta psů z nich má panickou hrůzu, která se typicky projevuje schováváním se a zalézáním do tmavých jakoby uzavřených prostor – koupelny, pod postel apod. Tady jde o problém chování a definitivně jej vyřešit mohou jen opatření upravující chování psa. Jako „okamžitá“ pomoc se podávají léky jako jsou anxiolytika (léky potlačující úzkost), antidepresiva, sedativa apod. Tyto léky  problém strachu nevyřeší, jen psa přechodně zklidní. Jejich efekt je také menší než u lidí. Samozřejmě jako úleva pro vyděšeného psa jsou jednoznačně na místě. Většinou se podávají asi 1/2 – 1 hod před očekávaným začátkem bouchání, doba jejich účinku je obecně zhruba 4 hodiny. Velmi to ovšem závisí na dávce, temperamentu psa, intenzitě vyvolávajícího faktoru (česky jak moc to bouchá) atd.
Když se vrátíme ještě k opatřením na úpravu chování, tak tam jde laicky řečeno o postupné navykání na tyto původně nežádoucí podněty. Vyvoláváme zvukové podněty podobné bouchání, střelbě apod. o nízké intenzitě hluku. V případě, že je pes v klidu a nejeví strach ho chválíme. Takto postupně zvyšujeme hluk, tak aby si pes na něj zvykl. Je to podobné jako když psovodi učí služební psy nebát se střelby.
Tento návod je velmi zjednodušený a slouží pro ilustraci. Celá věc je , jak už to v životě chodí, samozřejmě mnohem složitější. Velmi efektivní je v tomto směru pomoc „psího psychologa“ MVDr. Žertové, která se specializuje na poruchy chování našich čtyřnohých kamarádů.

Závěrečná rada pro Vánoce  a Silvestra –
úplně ideální je odjet někam mimo město na vesnici, kde to přece jenom tolik nebouchá a přilepšit ano, ale s citem. Jedinou vyjímku představují zvířata, kteří jsou ze zdravotního důvodu na nějaké dietě. Těch se samozřejmě žádné přilepšování netýká. Tady bychom více ublížili než pomohli!