Podivná slabost maďarské ohařky Sendy
Majitel se psem dorazil krátce po druhé hodině odpolední. Ujal se jich Dr. Najman, podrobně vyzpovídal majitele, prohlédl přinesenou dokumentaci a rozhodl se provést kompletní kardiologické vyšetření, doplnit některé méně běžné krevní testy (zejména koncentrace krevních plynů, tzv. acido-basickou rovnováhu), vyšetřit vzorek moči a psa hospitalizovat.
Příčinu Sendina stavu se mu však odhalit nepodařilo. Srdíčko bylo v pořádku, také doplněné krevní testy a vyšetření moči neukázaly žádnou abnormalitu. Běžel čas a stav pejska se nelepšil. Jedinou útěchou bylo, že se alespoň přestal horšit. Tato útěcha však byla jen malá, Sendy totiž pouze ležela na boku, nebyla schopna stát ani chodit, nepřijímala potravu ani tekutiny, vnímala jen bolestivé stimuly.
V 15,30 svolal Dr. Najman improvizovanou poradu. Přizvaní lékaři si vyslechli všechny důležité informace a pacienta znovu klinicky vyšetřili. Dr. Velebný doplnil i podobné vyšetření neurologické. Závěrem porady bylo, že by se mohlo jednat o neinfekční zánět mozku (tzv. granulomatozní meningo-encefalitidu), trauma hlavy či intoxikaci. Neodkladně byli, kvůli doplnění některých informací a schválení dalšího postupu, kontaktováni majitel a referující lékař. Oba vyloučili možnost úrazu či otravy. Pes byl od předchozího dne stále pod dohledem. S majitelem bylo zároveň dohodnuto, že provedeme odběr mozko-míšního moku.
Protože se mozko-míšní mok odebírá v anestezii, zopakoval Dr. Velebný před uspáním Sendy klinické a neurologické vyšetření. Ke svému překvapení zjistil, že stav se o něco vylepšil. Už reagovala na manipulaci, s pomocí se dokázala postavit, stála sama i bez pomoci, byť velmi, velmi nejistě a dokonce se i pokoušela o chůzi. Vylepšily se také některé hlavové reflexy. Přestože se jednalo o povzbudivý nález, otázek spíše přibylo, než ubylo. Proto byl mozko-míšní mok dle plánu odebrán. Byl ovšem také bez abnormalit. Zánět mozku a mozkových blan bylo možné s velkou pravděpodobností vyloučit.
A byli jsem zase na začátku. Bezpečně jsem věděli co psovi není, ale stále jsem netušili co mu je. Buzení z anestezie bylo navíc dle očekávání pomalejší než obvykle, což omezovalo další neurologický monitoring.
Byla svolána další porada. Shrnuli jsme dosavadní fakta. Pes měl evidentně utlumené vědomí, příčinou nebylo metabolické selhání, zánět mozku, srdeční selhávání a vzhledem k věku a rychlosti nástupu nebyl pravděpodobný ani nádor. Úraz hlavy a otravu vylučoval majitel.
Bylo načase přehodnotit přístup k některým údajům. Vlastním nálezům jsme věřili, proto jsme se rozhodli prověřit některá tvrzení majitele. Psovi byl odebrán další vzorek moči a podroben testu na drogy. A konečně jsme trefili do černého. Test jednoznačně prokázal přítomnost marihuany v moči zvířete. Od nás ani od referujícího veterináře pes žádné podobné látky nedostal. Zbývalo jen ověřit zda anestetikum použité při odběru mozko-míšního moku nemůže způsobovat falešně pozitivní nález, ale literatura nic podobného neudávala.
A tak jsme znovu telefonovali majiteli. Chtěli jsem sdělit potěšující zprávu, ale hlavně prověřit anamnézu. “Pod tíhou důkazů” majitel najednou připustil, že se u nich v ulici potlouká partička mladíků experimentujících s drogami. Zároveň připustil, že kdyby pes na nějaké “psaníčko” při venčení narazil, asi by je mohl nepozorovaně sežrat.
A záhada byla rozřešena. Při ranním venčení Sendy sebrala na ulici nepozorovaně dávku drogy. Ze žaludku se droga vstřebávala pomalu, proto trvalo několik hodin, než její účinek nastoupil a příznaky se postupně prohlubovaly.
Vzhledem k příznakům bylo zřejmé, že účinek drogy již kulminoval. Sendy byla umístěna do hospitalizačního kotce a zavedena intenzivní infusní terapie, abychom urychlili vyloučení drogy z těla. Další terapie nebylo potřeba, Sendin stav byl pouze průběžně monitorován.
Již v průběhu večera se stav začal lepšit, k půlnoci už sama chodila, reagovala, projevila zájem o krmení. Následující ráno už po nemocnici pobíhal uragán v podobě temperamentního a zdravého štěněte maďarského ohaře.
Závěr: k diagnóze se někdy dostáváme složitě a lopotně, ale intenzivní diagnostikou a kolektivní spoluprací lze dosáhnout úspěchu i v případě, že se jedná o méně obvyklý problém a některé informace nás zavedou na scestí. Také jsme se přesvědčili o známém faktu, že důvěřovat je dobré, ale prověřovat nutné.
