Mourek – postřelený kocour

Napsali o nás

Až jednoho letního dne se ráno nějak dlouho nevracel. Už se to několikrát stalo, tak jsme si s tím nelámali hlavu. Bylo teplé odpoledne, seděli jsme s rodinou venku a v tom jsme uviděli kocoura jak se blíží k zahradě. Zpočátku jsme se mu smáli a spílali do tuláků, ale čím více se blížil, tak nás smích přecházel. Mourek šel nějak pomalu, bez jiskry se k nám blížil a když byl několik metrů od nás lehl si, dýchal s otevřenou tlamičkou a když se na nás podíval, viděli jsme, že je zle. Jedno oko měl zavřené, celé oteklé, oteklá byla na té samé straně i hlava, jedna velká modřina.

Začali jsme panikařit a jelikož byla neděle začali jsme shánět veterinu, která by měla otevřeno a hlavně která by si s Mourkovo okem uměla poradit. Nakonec jsme našli vás (AA-Vet), kde je pohotovost nonstop, je to velká nemocnice a k Mourkovo štěstí dokonce ten den sloužil p. dr. Gbelec, který se specializuje na onemocnění očí. Ten kocourka vyšetřil, vzal krev na vyšetření před anestezií. Vzhledem k bolestivosti poranění bylo nutné Mourka na další vyšetření přispat.

Vyšetřením se zjistilo, že okem prošla diabolka… Je to neuvěřitelné, ale někdo po něm střílel a trefil ho tak nešťastně přímo do oka. Na RTG vyšetření vyšlo najevo, že to nebylo poprvé co na něj někdo střílel, protože měl ve svalech v zadní
tlapce další dvě diabolky bez poranění kůže, tedy už zhojené…Později jsme na chalupě zjistili, že náš Mourek není jediný takto postižený
kocour.

Ačkoliv bylo dle pana doktora oko nevratně poškozené, byla aspon naděje na jeho zachování, proto jsme se rozhodli zkusit léčit toto poranění konzervativně – léky, i když nás upozorňoval, že se to pravděpodobně nepodaří. Jeden den zůstal kocour na hospitalizaci ve veterinární nemocnici, kde začali intenzivní léčbu. V té jsme doma pokračovali. Kapali jsme trpělivému kocourovi každou hodinu kapičky do oka, podávali mu léky v tabletkách. I když se oko zpočátku zdálo lepší, i kocour byl méně skleslý, třetí den se zase bohužel zhoršilo a Mourek musel na operaci. Doktor Gbelec mu musel očičko vzít. 

Ačkoliv jsme si nedokázali představit, jak bude kocourek vypadat i jak se s tím smíří, věděli jsme, že je to nevyhnutelné. Kupodivu nás Mourek překvapil. Opět po jednodenní hospitalizaci a intenzivní terapii přišel domů prakticky zdravý kocour, byl veselejší, začal normálně jíst, příst, dokonce už druhý den večer lezl po okenním parapetu a šel by snad ven…. Což samozřejmě nemohl. Nejen, že bral pravidelně léky, ale hrozilo
nebezpečí poškození rány po operaci.

Desátý den pan doktor vyndal stehy z operační rány a Mourek se choval jako dříve. S tím rozdílem, že po nějaké době podstoupil na AA-Vetu ještě kastraci, aby se netoulal moc daleko. Sice ven chodí a teritorium si hlídá, i nějaký ten šrám si sem tam přinese, ale už se vrací dříve a nechodí moc daleko.

Musím všem, jejichž miláčci podstupují podobné zákroky (nejen oko, ale i amputace končetin, operace čelisti, kupírování kvůli nádorům uší
či ocasu), že pokud to vede k vyléčení zvířete je toto šťastné i bez oka a VŮBEC TO NEBERE JAKO HANDICAP. KDYBYCH TO SAMA NEVIDĚLA,
TAKY BYCH NEVĚŘILA.

A střelec? Po nahlášení celého případu na Policii, sice nikoho nenašli, ale snad aspoň vyšetřování kolem Mourkova případu ho dostatečně
odstrašilo a dal pokoj.

R. Nová, Praha