Sonografie ledvin je částí kompletního sonografického vyšetření abdomenu. Sonografie je indikována obzvláště pokud se palpací zjistí abnormální tvar nebo velikost nebo RTG prokáže abnormální opacitu. Také idikací k sonografii jsou abnormality v moči a v séru.

Ledviny jsou vyšetřovány longitudinálně, transverzálně a dorsálně. Levá ledvina je lokalizována kaudálně k žaludku a dorsálně a/nebo mediálně ke slezině. Někdy je slezina užita jako sonografické okno k vizualizaci levé ledviny. Pravou ledvinu nejlépe nalezneme při subkostálním přístupu. Při pohybu transducerem je někdy tendence úhlit paprsek mediálně, což je chybou. Je nutné udržet paprsek v pravém úhlu k desce stolu, aby se laterálně vizualizovala oblast ledviny. Pokud plyn z tenkého a tlustého střeva zabraňuje vizualizaci je nutné zvolit interkostální přístup, pak musíme ostříháním srsti zvětšit oblast více dorsálně.

Kortex a medula obou ledvin by měly být důkladně vyšetřeny. Kortex obklopuje hypoechogenní medulu, ve které jsou vidět slabě hyperechogenní proužky. Okraj ledviny musí být hladký. V centru je vidět pánvička nebo sinus jako hyperechogenní pruhy pro akumulovaný tuk. Normální rozmezí velikosti ledviny kočky je 30-43 mm.

hmotnost psa (kg)	velikost ledviny (cm)	kortex (mm)
5-9	3,2-5,2	3-8
10-14	4,8-6,4	3-8
15-19	5,0-6,7	3-8
20-24	5,2-8,0	3-8
25-29	5,3-7,8	3-8
30-34	6,1-8,7	3-8
35-39	6,6-9,3	3-8

délka (cm)	3,8-4,4
šířka (cm)	2,7-3,1
výška (cm)	2,0-3,5
síla kory (mm)	2-5

Sonografické abnomality jsou rozděleny do změn v renálním sběrném systému, kortexu a perinefrické oblasti.

Nejčastější abnormalitou v renálním sběrném systému jsou renální kamínky. Vždy musí být odlišena echogenní abnormalita lithiazy od kalcifikace, proto je vhodné srovnat nález s rtg vyšetřením. Renální sinus obsahuje tuk, který může vykazovat akustický stín při použití vysokofrekvenčního transduceru (7,5-10 Mhz). Jestliže si nejsme jisti vždi je lepší provézt ještě rtg vyšetření. Lithiasis většinou vykazuje velký a silný stín.

Jiný problém sběrného systému je hydronefróza. Je způsobena chronickou úplnou nebo částečnou obstrukcí. Bohužel sonograv nevyšetří funkci ledviny, zde je indikováno exkreční urografie. Současné studie uvádějí, že pánvička může být dilatována infúzní terapií.V tomto případě by šíře pánvičky neměla překročit 2 mm. Psi s Pu/Pd mají podobný nález. Pyelonefritis může způsobit dilataci renální pánvičky. V akutní fázi ledvina může být zvětšená. V chronické fázi může být nerozlišitelné kortikomedulární spojení, ledviny mohou být malé a nepravidelné.

Kortikální změny jsou rozděleny do difúzních, fokálních a multifokálních. Difúzní změny jsou více hyperechogenní než normál. Srovnej echogenitu s echogenitou sleziny a jater. Někdy lze subjektivně říci, že je kortex hyperechogenní při srovnání se dření, avšak je to opravdu velmi subjektivní. Potřebuješ srovnat abnormality echogenity s játry a slezinou.

Diferenciální diagnóza hyperechogenního kortexu zahrnuje amyloidosis, FIP, glomerulonefritis, renální dysplasia (obvykle není rozpoznatelná architektura ledviny), toxické poškození etylenglykolem, lymfosarkom a END-STAGE ledvin (není rozpoznatelná architektura).

Renální cysty pravděpodobně nejsou klinicky signifikantní u psů. U koček multipní cysty jsou typické pro polycystické ledviny-dědiční problém u perských koček.

Renální infarkty pravděpodobně nejsou klinicky signifikantní. Jsou obvykle vidět jako oblast klínovitého tvaru v kortexu. V akutní fázi jsou hypoechogenní ke zbytku kory, v ostatních případech jsou hyperechogenní. S délkou procesu místo ztrácí rozlišitelnost (formace jizvy).

Neoplasie ledvin je zřídkavá. Vykazuje obraz smíšených echogeních změn s obvyklými výdutěmi (boulemi).

Změny jsou jen příležitostně nalézány. Obvykle se jeví jako hypoechogenní k anechogenní oblasti obklopující kortex. To může být způsobeno hemorhagiemi, akumulací moči nebo celulárním neoplastickým infiltrátem (lymfom). V takovýchto případech je nejlepší provézt FNAB a cytologii.

Uretery nejsou normálně visualizovány. Jestliže je ureter distendiván jsme schopni následovat ureter z jeho proximálního konce.

Ačkoliv sonografie dává výborné tomografické zobrazení močového měchýře a sublumbární oblasti, mělo by být rovnocenou metodou radiografie. Výhody sonogravyje zahrnují vyšetření ledvin a měchýře při jednom . Indikace k sonografii jsou hematurie, dysurie, abnormality v cytologii moče (karcinom přechodného epitelu). Dále je také rozpoznatelná sublumbární lymfadenopatie.

Pokud je močový měchýř lokalizován proti ventrální stěně, ventrální stěna močového měchýře může být obtížně vyšetřitelná pro abnormality z blízkého pole. Pak je vhodné použít nástavec mezi břicho a sondu. Vyšetřujeme longitudinální a transverzální řezy. Transversálním řezem vidíme bifurkaci aorty a vény cavy, kde je místo sublumbárních lymfonodů. Prostata a uterus jsou vyšetřovány ve dvou řezech.

Močový měchýř je anechogenní vak, který má hladkou vrstvu mukózy. Stěna by měla být méně než 3 mm na průřezu. Avšak pokud měchýř je vyprázděn musí být šíře stěny interpretována velmi opatrně. Někdy je viditelné vesicouretrální spojení.

Kamínky jsou vidět jako hyperechogenní struktury se silným akustickým stínem. Rovnoceně jsou zobrazeny radioopaktní a radiodenzní urolity. Plyn v kolonu způsobuje hyperechogenní zónu s akustickým stínem v dorsální hranici močového měchýře. Změnou polohy zvířete rozlišíme zda se jedná o plyn v kolonu nebo kamínek v močovém měchýři.

Cystitis je relativně častým problémem u psů. Bakteriální infekce je častým původcem. Stěna močového měchýře je zesílená. Pokud je nejvíce zesílená ventrální stěna můžeš využít nástavec mezi sondo a břišní stěnu pro lepší vizualizaci. Polypoidní cystitis je vzácným nálezem. Mukóza je vždy afektována, lze vidět nerovnorměrnost a "vředovitost". Někdy nelze rozlišit vzhled chronické cystitis od karcinomu.

Nejčastějším bujením je karcinom přechodného epitelu. Obvykle je afektována dorsokaudální oblast močového měchýře (krček). Při těžkém stavu může být částečně uzavřen některý nebo oba distální uretery. Pak je vidět obraz hydronefrózy. Vizualizace sublumbárních uzlin je nutná k posouzení agresivity. RTG může prokázat vertebrální zvětšení nebo změny opacity při metastatickém procesu. Pak je nutná cytologická depistáž a FNAB. Při biopsii normální je vysoká pravděpodobnost rozsevu (u FNAB je také). Vzorek moči na cytologii je nelepší získat pomocí katetrizace. Pohybujícím katetrem při nasávání moči často docílíme utržení části mukózy.

Sonografie prostaty je indikována při nepravidelnostech tvaru a velikosti. Nález radiografického zvětšení prostaty by měl být specifikován sonografem kvůli vyšetření architektury průřezu.

Prostata je vyšetřována nejméně ve dvou plánech: longitudinálně a transverzálně. Je nutné posoudit texturu a symetrii lobů. Transducer by měl směřovat přímo k ocasu a tlačen před pubickou kostí směrem k ocasu dorsokaudálně. Velikost je velmi subjektivní. Měla by být mírně hyperechogenní k obklopujícímu tuku. Uretra může být viděna jako hypoechogenní ložisko ve středu transverzálního průřezu.

Absces obvykle vytváří asymetrické zvětšení prostaty, je anechogenní až hypoechogenní s nepravidelnými okraji. Avšak vzhled je podobný neoplasii. Pomocná metoda k rozlišení je FNAB (pod sonografickou kontrolou) a cytologie.

Multipní kavitární místa jsou velmi často viděny u prostatitidy. Prostata je zvětšená. Kavitární místa mohou být tubulárního vzhledu, dle dilatovaného prostatického duktu.

Benigní prostatická hyperplasie je viděna nejčastěji jako symetricky zvětšená, hladká žláza. Nejčastěji jsou postiženi staří intaktní samci. Testes vždy musí být vyšetření na přítomnost hyper nebo hypoechogenních mas. Testikulární neoplasie je totiž často nalézána u případů prostatické megalie.

Neoplasie je obvykle viděna jako zvětšená žláza, ale může se též vyskytnout u kastrátů, kde nedochází k prostatomegalii. Obvykle vidíme fokální noduly. Je obtížné odlišit neoplasii od ostatních prostatických abnormalit. FNAB je indikována, ale klient musí být informován o riziku rozsevu neoplasie při této proceduře.

Paraprostatické cysty mohou být viděny jako tekutinou naplněný vak, nejčastějí jako další močový měchýř. Prostata nevykazuje velké změny.

Hmotnost psa (kg)	Fyziologická délka ledviny (cm)	Fyziologický renální objem (ml)
0 - 4	3,2 - 3,3	3,3 - 3,7
5 - 9	3,2 - 5,2	6,6 - 18,0
10 - 14	4,8 - 6,4	14,1 - 39,6
15 - 19	5,0 - 6,7	19,0 - 40,1
20 - 24	5,2 - 8,0	26,2 - 51,3
25 - 29	5,3 - 7,8	25,2 - 64,0
30 - 34	6,1 - 8,7	30,5 - 75,5
35 - 39	6,6 - 9,3	44,4 - 102,1
40 - 44	6,3 - 8,4	41,2 - 87,7
45 - 49	7,6 - 9,1	58,2 - 98,6
50 - 59	7,5 - 10,6	56,7 - 120,9
60 - 69	8,3 - 9,8	80,0 - 124,9

Prostata (fyziologický průměr 2,5 - 3 cm):

Délka prostaty (longitudinálně položená sonda) DL :…………… cm

Výška longitudinálního řezu prostaty L :……………….. cm

Šířka transverzálně vedeného řezu prostaty DT :……………….. cm

Hloubka transverzálně vedeného řezu W :………………… cm

Prostatický objem (ml)=0,487 x L x W x (DL+DT)/2 + 6,38=…………… ml

Hmotnost prostaty (g)= 0,508 x W x L x (DL+DT)/2 + 3,21=……………. g (norma 0,4 g/kg hmotnosti psa >4 roky starého)