Dermatologie
Je specializovaný obor medicíny zabývající se onemocněním kůže a kožních derivátů(drápy, uši, nosní houba). Patologické změny na kůži mohou vypovídat o onemocnění kůže, ale i o celkovém onemocnění.
Jako samostatný obor se u nás rozvíjí už 15 let pod dohledem MVDr. J. Šeflové.
V naší nemocnici provádíme kromě základního klinického vyšetření zvířete vč. kůže i cytologické laboratorní vyšetření, vyšetření kožního seškrabu jak na výskyt parazitů, tak na přítomnost plísní. Provádíme i základní kultivaci plísní. Máme plně vybavenou laboratoř na statimové hematologické a biochemické vyšetření krve. Výhodou naší nemocnice je dotažení diagnostiky kožních onemocnění až k pokročilé diagnostice – provádíme vyšetření nejčastějších alergií kožním alergickým testem, odběry krve a zajištění jejího vyšetření napřítomnost protialergických protilátek- IgE, stanovení hladiny hormonů v krvi, provádíme odběr kožních biopsií a zajišťujeme jejich vyšetření. Samozřejmostí je co nejrychlejší diagnostika a reakce terapie na nové poznatky.
Mezi nejčastější příznaky kožních onemocnění patří:
Svědění (pruritus)
Každé zvíře se občas škrábe, ale pokud je svědění takové intenzity, že se mění barva či se porušuje integrita kůže je na místě uvažovat o kožním onemocnění. Svědění je většinou prvním příznakem, kterého si majitel všimne, ale většinou je již doprovázeno dalšími patologickými projevy. (zarudnutí, eroze, krusty, lupy, zvýšená sekrece kůže, její zesílení či ztmavnutí) Nejčastější onemocnění, které se projevují svěděním jsou parazitózy, infekce či alergická onemocnění)
Hypotrichoza(snížení hustoty srsti), Alopecie (lysiny)
U některých zvířat bývá snížená hustota srsti normální či velmi častá i u zdravých jedinců – naháči, krátkosrstá a hladkosrstá plemena psů zejména v oblasti hlavy, uší a břicha – čivava, pražský krysařík, pinč, buldoček, … Patologicky se vyskytuje zejména jako jizva, příznak demodikozy či hormonálního onemocnění. Méně časté jsou vrozené deficity(pudl, jezevčík, některá plemena chrtů)
Seborea(zvýšená tvorba mazu)
- Suchá – charakterizovaná jako zvýšené množství lupů(zlatý retriever, krátkosrstá plemena)
- Mastná – charakterizovaná na pohmat mastnou kůží i srstí(kokršpaněl, yorkshirský terier)
Nejčastěji příznak cheyleciozy, alergické reakce, deficitům ve výživě, hormonálních onemocnění
Léze na kůži
- Strupy, rány, krvácení ale i šupiny, puchýře či kolarete – nejčastější příznak autoimunitních onemocnění
- útvary
– tumory nezhoubné (nejč. Histiocytom-mladá zvířata, papilom)
– tumory zhoubné(nejč. Mastocytom-retrívři, mopsi, lymfom-kříženci) - Zesílení kůže ( většinou spojené s ztmavnutím kůže) – nejčastěji jako projev chronicky probíhajícího onemocnění – př. alergie nebo hormonálního onemocnění
Onemocnění kožních derivátů:
Nejčastějším onemocněním jsou otitidy – záněty zvukovodu.
A ještě častěji pouze Otitis externa – zánět vnějšího zvukovodu. Prvotním příznakem bývá klepání hlavou, svěděním či bolestivostí jednoho nebo obou uší. Může být přítomen otok a zarudnutí boltce či zvukovodu, zvýšenou tvorbou ušního mazu. Toto onemocnění je typičtější pro klapouchá plemena psů(kokršpaněl, pudl), vyjímkou je plemeno německý ovčák. Příčin onemocnění může být mnoho – od pouhého zapaření ucha či nálezu cizího tělesa ve zvukovodu až po různá alergická a autoimunitní onemocnění či tumory ve zvukovodu. Vždy je potřeba o tomto onemocnění uvažovat komplexně a vždy před medikací je důležité provést důkladné otoskopické vyšetření zvukovodu, posoudit stav bubínku, popř.odebrat vzorky na cytologické a bakteriologické vyšetření.
Onemocnění drápů
nejčastěji se projevuje lézemi kolem drápu – krvácení, mokvání, seborea až vyzouvání celých drápů. Nejčastější příčinou může být demodikoza, mykotické onemocnění či autoimunitní onemocnění. Pokud jsou zasažena drápová lůžka, vždy se jedná o chorobu závažnou a zdlouhavou, která vyžaduje komplexní vyšetření – od cytologie a kožního seškrabu až po vyšetření krve či biopsie.
Onemocnění polštářků a nosní houby
Většinou se jedná o zesílení rohové vrstvy a vznik prasklin v této vrstvě. Nejčastější postižení bývá při hormonálních či autoimunitních onemocnění, ale může být příznakem i virového onemocnění nebo nádoru vnitřních orgánů. I zde je potřeba kompletního přístupu.
