Dangera (boxerka s nádorem kůže)
Ve dvou a půl letech věku se u Dangery objevili bulky na pravé zadní končetině, které byly chirurgicky vyjmuty a histologicky diagnostikovány jako mastocytom středního stupně malignity (zhoubnosti). Ošetřující lékař nezavedl chemoterapii a po 14 měsících došlo k recidivě ve stejném místě. Majitelé následně vyhledali naše pracoviště, protože na nás dostali doporučení jako na zařízení s velkou zkušeností v léčbě onkologických pacientů. Důvodem proč majitelé chtěli změnit lékaře byla skutečnost, že si v průběhu času o mastocytomech přečetli, že jejich léčba musí být kombinací chirurgické léčby s chemoterapií.
Při prvním vyšetření jsme zjistili dvě bulky o velikosti lískového oříšku v pravé podkolenní jamce. Obě dvě bulky byly pevně přisedlé k podkladu a táhly se od nich tuhé provazce, což jsou prognosticky nepříznivé faktory nasvědčující postižení lymfatického systému. Klinické vyšetření a RTG vyšetření plic bylo naštěstí negativní. Krevní testy odhalily “pouze” zvýšený počet eosinofilů a podpořili tak diagnózu mastocytomu.
Po důkladném prodiskutování problému s majiteli jsme přistoupili k chirurgickému zákroku, při kterém byla odstraněna postižená tkáň i s 5centimetrovým okolím, tak abychom eliminovali riziko recidivy. Velikost rány tak dosáhla průměru 14cm v oblasti podkolení jamky! Agresivní chirurgický zákrok je u mastocytomu základem léčby, bez něj nemá pacient šanci na vyléčení.
Aby bylo možno takto rozsáhlý defekt uzavřít museli jsme použít rotační kožní flap (kožní “záplata”/štěp) z předkolenní řasy. Přestože jsme na bedrech použili ještě uvolňovací plastiku, abychom omezili tah na ránu, nebylo možné celý defekt kompletně uzavřít a spodní část rány na holeni byla ponechána na sekundárním hojení (hojení jizvou).
Celá končetina byla důkladně zabandážována a Dangera strávila další dva dny v naší hospitalizaci, během níž byla rána opakovaně převazována. Na masivní rozsah zákroku reagovala Dangera nad očekávání dobře, normálně přijímala potravu a byla schopná plně zatěžovat postiženou končetinu.
Výsledky histologického vyšetření potvrdili původní diagnozu a také potvrdili správnost našeho rozhodnutí odstranit velký kus okolní tkáně, protože všech 5 vzorků z periferie bylo negativních (neobsahovali žádné nádorové buňky). Ihned po obdržení výsledků byla zahájena chemoterapie ve formě podávání kortikosteroidů.
Navzdory celkově dobrému stavu pacienta došlo k postupné nekrotizaci (odúmrti) části štěpu a zpomalení hojení, což je možno přičíst vedlejšímu efektu chemoterapie. Krevní parametry zůstávali navzdory podávání léků stále vyšší a nebylo tedy možné medikaci snižovat. Následně došlo až k zastavení hojení a vytvořila se píštěl, kterou jsme revidovali a chirurgicky uzavřeli cca 7měsíců po první operaci. Následně došlo k poklesu eosinofilů v periferní krvi a chemoterapie byla ukončena. V místě druhé operace zůstala cca centimetrová povrchová eroze.
Po 20 měsících od první operace se objevilo několik drobných bulek po těle, které byly cytologicky opět diagnostikovány jako Mastocytom středního stupně malignity. Došlo opět k nárůstu počtu eosinofilů. Prakticky to znamenalo systémové rozšíření nádoru! Naštěstí tyto nové bulky byly lokalizovány volně v kůži a bylo tak možné provést odstranění jednoduchou chirurgickou technikou. Souběžně jsme znovu nasadili chemoterapii a došlo ke stabilizaci krevních hodnot.
V průběhu dalších dvou let podstoupila Dangera ještě tři drobné chirurgické zákroky, během kterých jí byly odstraněny nově se tvořící bulky. Současně jsme pravidelně monitorovali krevní hodnoty a celkový stav. Poslední rok a půl je stav Dangery stabilizovaný, bere udržovací dávku kortikosteroidů, aniž by to nějak negativně ovlivňovalo její život či aktivitu. Všechny sledované hodnoty má v normě a nedochází k rozvoji dalších nádorů.
Celou dobu léčby v naší nemocnici je Dangera bez jakýchkoli subjektivních potíží a navzdory intenzivní péči z naší strany i ze strany majitelů k nám stále chodí ráda.
Tento případ ukazuje, jak je důležitá dobrá spolupráce ošetřujícího lékaře a majitele. Bez maximální ochoty a péče majitele by se Dangera nikdy nedožila současných osmi let. U tohoto pacienta je pro ošetřující personál také hezkým bonusem velmi přátelská a optimistická povaha Dangery, která nám napomohla přenést se přes kritické momenty, jež se zákonitě u takto komplikovaných případů během léčby objevují.
Na případu Dangery také můžeme demonstrovat, že i se zhoubným nádorem je možno velmi efektivně bojovat. Potvrzuje se, že agresivní terapeutický přístup a důsledná diagnostika v počáteční fázi onemocnění je základním kamenem úspěchu v léčbě onkologických pacientů.
