Bela (nádor pažní kosti u LR)

Zajímavé případy

Bela – aktivní i po operaci

V sedmi letech si majitel všiml zhoršujícího se zraku a po oftalmologickém vyšetření bylo zřejmé, že má Bela Generalizovanou progresivní retinální atrofii (GPRA). Jde o vrozené poškození sítnice, které vede až k úplné slepotě. Častou komplikací je i rozvoj šedého zákalu (katarakty). Onemocnění je bohužel neléčitelné a postižený jedinec by neměl být zařazen do chovu, protože se jedná o onemocnění geneticky podmíněné.

Ve stejném roce se objevilo kulhání na pravou přední končetinu. Úvodní klinický i rentgenologický nález byl negativní a byla zavedena konzervativní terapie, která ale neměla žádnou odezvu a kulhání se naopak zhoršovalo. V měsíčním odstupu bylo provedeno nové rentgenologické vyšetření, které už objevilo známky artrotických změn v pravém ramenním kloubu a změny v místě úponu bicepsové šlachy. Byla upravena medikace, bohužel opět bez efektu. Ke kulhání se navíc přidala silná nepravidelná bolest při došlapu na pravou přední končetinu. Na základě vývoje jsme vyslovili podezření na přítomnost nádorového procesu, přestože krevní testy byly v normě a ani rentgenologicky jsme neměli přímý důkaz.

Pacient byl proto referován na artroskopické vyšetření u dr Hnízda (Animal Clinic, Praha), kde se náš předpoklad potvrdil. Vzhledem k lokalitě a průběhu choroby bylo velmi pravděpodobné, že se jedná o agresivní osteosarkom. Majiteli byla doporučena amputace končetiny a následná chemoterapie. Situace u Bely byla komplikovaná degenerativními změnami kyčelních kloubů a dramaticky se zhoršujícím zrakem. Oba tyto problémy nepochybně zhoršovaly vyhlídky na zachování dobré kvality života Bely po amputaci. Situaci bylo nicméně třeba řešit, protože ani silná analgetika nedokázala utlumit stále se zhoršující bolesti.

Majitelé dali naštěstí na naše doporučení a rozhodli se rizikovou operaci podstoupit. Při zákroku byla odejmuta celá pravá přední končetina, včetně lopatky. Bela zvládla operaci i pooperační rekonvalescenci na jedničku, její spolupráce byla přímo ukázková.

Souběžně byla zahájena doplňková chemoterapie. V jejím průběhu se vyskytly poměrně zásadní komplikaci ve formě změn v krevním obraze. Došlo k poklesu počtu bílých krvinek, které zajišťují obranu těla před infekcí, což vedlo k vysokým horečkám a těžké apatii a nechutenství. Po úpravě antibiotické terapie a podpůrných infúzích došlo během dvou dnů hospitalizace k úpravě celkového stavu, poklesu teplot a Bela začala zase normálně přijímat potravu.  

Podobné komplikace jsou relativně časté při užití agresivního chemoterapeutického protokolu, který je v těchto případech nezbytný. Naštěstí jsme na ně připraveni a umíme je řešit. Dá se tedy říci, že Belinka celý léčebný protokol také přestála bez potíží.

Výsledky histologického vyšetření naneštěstí potvrdili naše domněnky. Histopatolog případ uzavřel jako osteosarkom se současnou osteomyelitidou.

Prognóza je v těchto případech bohužel špatná. Přežitelnost pacienta se naprostou většinou udává v týdnech až měsících, jen velmi zřídka dosahuje roku či více. Odborná literatura udává, že maximálně 10% pacientů přežívá víc jak 3roky a to pouze v případech, kdy je prováděna agresivní chemoterapie a nedojde ke komplikacím zdravotního stavu. Byl popsán případ, kdy pacient žil déle jak 4roky po amputaci. Jedná se ovšem o extrémně vyjímečné případy.  Majitelé byli pochopitelně s těmito vyhlídkami seznámeni ještě před zákrokem a dobu dožití jsme tehdy odhadli na 6-9měsíců.

Nicméně věci se vyvíjeli jinak než jsme odhadovali…

Tři měsíce po operaci jsme prognózu poopravili na 9-12 měsíců a Belinka stále prosperovala velmi dobře. Každé 2měsíce se opakovaly krevní testy, které se postupně dostaly do normy. Stejně tak se opakovaly RTG vyšetření, které neukázaly žádná nová ložiska.  V lednu 2012 uběhli už tři roky od operace(!) a Belinka se, k potěšení majitelů i nás, těší velmi dobrému zdraví. Je stále velmi aktivním členem své smečky, kterou kromě pánečků sdílí i s australskou ovčandou. Chybějící noha jí rozhodně nic neubírá z jejího životního optimismu a vitality.

V tomto případě se jednoznačně potvrdilo, že včasná a precizní diagnostika společně s erudovaným přístupem v rámci chirurgické i onkologické terapie vede často k až překvapivě dobrým výsledkům u zdánlivě beznadějných případů. Je to také nepochybně důkaz, že amputace končetiny neznamená pro pejska či kočičku konec života.

Pro úspěch v podobných případech je zásadní dobrá komunikace mezi lékařem a klientem a jejich vzájemná úzká spolupráce. Klient si musí být důsledně seznámen s problematikou onkologického onemocnění., což je věc, na kterou klademe na našem pracovišti velký důraz. Musí také správně porozumět možným scénářům budoucího vývoje choroby a také si musí být vědom našich možností i našich limitů. Naši čtyřnozí pacienti jsou, stejně jako my, jen „obyčejní“ smrtelníci a ne všechny choroby či komplikace může medicína vyléčit.

Ze zkušenosti můžeme tvrdit, že amputace končetiny snižuje kvalitu života zvířete jen nepatrně a rozhodně by neměla být důvodem pro euthanasii. Jistě si nejeden náš klient vzpomene na našeho Drajfuse, třínohou kočku, která s námi v nemocnici prožila 14let a co se nalovila ptáků na naší zahradě a kolika psům dokázala utéct!

Závěrem jen poznamenám, že někdo může říct, že měla Belinka i trošku toho štěstíčka a nejde ani tak o zásluhu nás či majitele, že je ještě mezi námi. Já na to ale odpovím, že štěstí přeje jen připraveným …

MVDr. Petr Gbelec

Slovníček pojmů:

Osteosarkom – zhoubný nádor postihující zejména dlouhé kosti (ramenní, stehenní …) u velkých plemen psů

Osteomyelitida – zánět kosti, často doprovází nádorové procesy jako je osteosarkom

DKK – dysplazie kyčelního kloubu

Konzervativní terapie – terapie pomocí léků, nechirurgická terapie

Analgetika – léky tlumící bolest